„Je to ten nejlepší dar, jaký můžeš dát sobě a svému tělu.“

Nejsilnější pro mě bylo to, co
přišlo po tom těžkém uvolnění: smích. Nemohla jsem přestat chichotat se,
připadalo mi to tak osvobozující
a tak hřejivé u srdce. Clayton se
smál se mnou, věděla jsem, že cítí
to, co já. Bylo to euforické. Od té akce uplynul teprve týden
a ještě nikdy v životě jsem se necítila
klidněji, a to i přes výzvy a neúspěchy,
které se od té doby objevily. Moje
intuice je silnější, spím
lépe a opravdu mám pocit, že se
moje tělo mění způsobem, který jsem
dosud nezažila. Těším se, jaké
změny budou časem pokračovat, a
nemůžu se dočkat, až si zarezervuju individuální sezení [Vādma],
když se Clayton vrátí do Perthu. Pokud o tom přemýšlíš,
můžu upřímně říct, že toho nebudeš litovat. Je to ten nejlepší dar, jaký můžeš dát sobě
a svému tělu. Dlužíš to svému vnitřnímu
dítěti a svému nervovému systému:
cítit se v tom procesu bezpečně, podpořeně a opravdu držen. Děkuju, Claytone, že sdílíš svůj dar
s celým světem a děláš z něj lepší
místo.