„Měl jsem pocit, jako by za mnou šla celá armáda“

Krásně se to čte. Vždycky se budu, jak nejlíp umím,
snažit pamatovat na to, abych tuhle chválu předal tam, kam skutečně
patří, tedy výš než ke mně. Jména tu nebudu uvádět, ale
mám svá, a jsou to tato jména a větší síly,
které pomáhají přinést to, co potřebuješ TY, na těchto sezeních [Vādma]. Dodám, že je to také inteligence tvoje a tvého
těla, které je schopné mnohem víc, než si většina z nás dokáže
představit. Já jsem jen prostředník, děkuju ti, A
t. Ale
s tebou jsem měl pocit, že mi nikdo nemůže ublížit, jako bych byl úplně chráněný tebou, byl to
spíš fyzický pocit, nevím, jak to vysvětlit. Takhle bezpečně jsem se ještě nikdy necítil. Určitě
jsem v sobě měl prázdnotu, nejspíš z toho, že jsem vyrůstal s tátou, který byl pořád
pryč, a s pocitem, že já musím být ten, kdo chrání všechny ostatní. Je těžké to
vysvětlit, ale něco to ve mně spustilo, co jsem podle všeho vždycky potřeboval. Měl jsem pocit, jako
by za mnou šla celá armáda. Udělalo to hluboký rozdíl, moc ti děkuju.