„Předtím jsem to měla samé přemílání, příliš mnoho myšlenek, příliš mnoho všedního dne.“

Předtím jsem to měla samé přemílání, příliš mnoho myšlenek, příliš mnoho všedního dne. A teď, tam bylo ticho. Bylo tak ticho. A když zavřeš oči, je tam prostě široký prostor. Všechno je tak otevřené a to jsem dlouho nezažila. Opravdu krásné. Úplně uvolněná a cítím to i fyzicky. Měla jsem taková napětí i v zátylku. A teď je to tak lehké. Opravdu krásné. Osvobozující. Ale opravdu věřím, že převládá to lehké a široké.

Davor war es voll overthinking, zu viele Gedanken, zu viel Alltag. Und jetzt, da war Stille. Es war so still. Und wenn du die Augen zumachst, dann ist einfach ein weiter Raum. Es ist alles so offen und das hatte ich schon lange nicht mehr. Richtig schön. Voll entspannt und ich merke es auch körperlich. Ich hatte so Verspannungen im Nacken auch. Und jetzt ist es so leicht. Richtig schön. Befreiend. Aber ich glaube wirklich, das Vorherschende ist das Leichte und Weite.