„Ještě nikdy se ve mně nic tak neotevřelo jako v tu sobotu.“

Ještě nikdy se ve mně nic tak neotevřelo
jako v tu sobotu. Nepřipadalo mi, že jsem našla řešení. Připadalo mi,
že jsem konečně našla dveře. Od včerejší noci moje tělo stále jako by
zpracovávalo ten zážitek. Byla jsem neuvěřitelně
emotivní a dnes ráno mi bylo po probuzení nevolno,
skoro jako by tělo chtělo něco
vypudit. Také jsem cítila neuvěřitelnou
únavu. Nevím přesně, co to všechno
znamená, ale připadá mi, že tělo stále
zpracovává to, co začalo v sobotu. Nejvíc ze všeho chci jít kupředu. Chci se
uzdravit, abych mohla dát svým
dětem bezpečné, jisté a
emočně propojené dětství, které jsem nikdy
nezažila. Chci zpátky svůj život s
radostí, mírem a klidem.