
Recenze sezení Vādma · Reel · 9. srpna 2026
„Myslím, že na to nejsou slova, ale rozhodně to pro mě bylo jako návrat k původu, k podstatě, znovu se propojit s posvátnem, s tím nejhlubším, co ve mně je.“
Klient (praktik: Víctor Hugo Argüelles Mora)
Klient (praktik: Víctor Hugo Argüelles Mora) popisuje sezení Vādma. Sdíleno jako Instagram Reel dne 9. srpna 2026.
Přečíst celý přepis ↓Celý přepis (český překlad)Počet slov: 282
Myslím, že na to nejsou slova, ale rozhodně to pro mě bylo jako návrat k původu, k podstatě, znovu se propojit s posvátnem, s tím nejhlubším, co ve mně je. A hlavně teď pochopit, že v té lehkosti, ve které se pohybuje duch, se může pohybovat i tělo a být po celou dobu v přítomném okamžiku, bez břemen, bez viny, bez kufrů. Odcházím šťastně. Moc ti děkuji, Víctor. A co dalšího ti došlo ohledně etap, které přišly na každé úrovni? Myslím, že nejpůsobivější bylo, že mi došlo, že jsem nedýchal(a). Když, myslím, že to bylo ve druhých dveřích, mi došlo, že to, co mi připadalo jako dýchání, dýchání nebylo, protože mi došlo, že vzduch vlastně nedocházel do mých plic. A ten okamžik, kdy se jako by něco uvolnilo a naplnily se mi plíce vzduchem, to bylo něco ohromujícího. Prostě, to bylo kouzelné, protože je tak příjemné cítit, jak do tebe vstupuje ten kyslík a jak se stará o čištění a pročištění. A tehdy mi došlo, že ve mně byla zátka, která mi nedovolovala dýchat. Dýchat, ne? A když nedýcháš, tak v životě nejsi naplno. Ne, neplyneš. Dobře. A co ty další? Ty další byly, jako bych vstoupil do takové teploty, jako by mě, Víctor, položili na žhavé uhlí, a byl to žár, který stoupal a explodoval v mé hlavě, a bylo to jako vstoupit do víru ohromné energie. Ale zároveň bylo moje tělo, jako by ochrnulo, a v jednu chvíli jsem měl strach, že zemřu. Ale pochopil jsem, že to nebyla fyzická smrt, ale smrt toho, co jsem musel nechat odejít, což bylo to staré já, kterého se jedna část mě ještě pořád držela. Takže moc děkuji.
MI DOŠLO,
ŽE JSEM
NEDÝCHAL(A)
MI DOŠLO,
ŽE JSEM
NEDÝCHAL(A)
Originál (španělština)
Creo que no hay palabras, pero sin duda es como un, para mí ha sido como volver al origen, a la esencia, a reconectar con un sagrado, con lo más profundo que hay en mí. Y sobre todo ahora entender que en esa ligereza en la que se mueve el espíritu también se puede mover el cuerpo y estar en el momento presente todo el tiempo sin cargas, sin culpas, sin maletas. Me voy feliz. Muchísimas gracias, Víctor. ¿Y de qué más te diste cuenta de las etapas que fuiste pasando en cada nivel? Creo que lo más impresionante es que me di cuenta que no estaba respirando. Cuando, creo que fue en la segunda puerta que me di cuenta que lo que yo creía que era respiración no era respiración, porque me di cuenta que, o sea, el aire no llegaba realmente a mis pulmones. Y el momento en el que como si hubiera liberado algo y me hubiera llenado los pulmones de aire, fue como, o sea, fue algo impresionante. O sea, eso fue mágico porque es como tan placentero sentir cómo entra este oxígeno a uno mismo y cómo se encarga de limpiar y depurar. Y entonces me di cuenta que había un tapón dentro de mí que no me estaba permitiendo respirar. Respirar, ¿no? Y si no respiras, pues no estás pleno en la vida. No, no estás fluyendo. Ok. ¿Y luego los siguientes? Los siguientes fue entrar como en una temperatura que es como si me hubieran puesto, Víctor, como en unas brasas y era un calor que subía y explotaba en mi cabeza y era como entrar como en un vórtice de mucha energía. Pero al mismo tiempo mi cuerpo era como si se paralizara y en algún momento tuve tiempo, un miedo a morir. Pero entendí que no era la muerte física, sino era la muerte de lo que tenía que dejar ir, que era ese viejo yo que todavía una parte de mí se seguía aferrando. Así es que muchas gracias.
ES QUE ME DE
CUENTA QUE NO
ESTABA RESPIRANDO
ES QUE ME DE
CUENTA QUE NO
ESTABA RESPIRANDO
Zdroj a důkaz
- Originál
- Zobrazit originál · Reel
- Zveřejněno
- 2026-08-09 07:52 UTC
- Praktik
- Víctor Hugo Argüelles Mora · Certifikovaný praktik Vādma od května 2026





