Vādma Reviews
Videorecenze sezení Vādma, praktik: Víctor Hugo Argüelles Mora, formát: Instagram Reel

Recenze sezení Vādma · Reel · 9. července 2026

„Nechala jsem hodně zátěží, které mi nepatří“

Klient (praktik: Víctor Hugo Argüelles Mora)

Klient (praktik: Víctor Hugo Argüelles Mora) popisuje sezení Vādma. Sdíleno jako Instagram Reel dne 9. července 2026.

Přečíst celý přepis ↓
Celý přepis (český překlad)Počet slov: 796
Podívej, Víctor, já jsem vlastně chtěla přijít bez očekávání, abych nevěděla, do čeho jdu. Pravda je, že on má lampu, kterou ti nasadí, lampu, díky které se šišinka dekalcifikuje, ne? Nebo se aspoň probudí. A hraje hudba, je to vlastně hodně smyslové téma, ten zážitek [Vādma], s mnoha světly, viděla jsem spoustu kousků fosforeskujících barev, pořád měnily barvu a směr na všechny strany, ale to mi umožnilo se hodně spojit sama se sebou, se svým vyšším já, řekněme, a jako zbavit se těch soudů, ne? Soudů, které mám vůči sobě i vůči jiným lidem. Tento prostor jako znovupropojení, odpuštění, ale také odpuštění sama sobě, což si myslím, že bylo o něco důležitější. Propojila jsem se s lampou a se sluchátky, propojila jsem se s... Cítila jsem svou generační linii, tedy ženskou i mužskou, a je to docela legrační, protože když lampa skončila, první, na čem jsme pak pracovali, bylo právě tohle, takže jsem to měla úplně čerstvé a bylo pro mě velmi snadné se s tím spojit. Víctor tě provází báječným způsobem. Cítila jsem se, jako bych tě znala dlouho, tedy s velkou důvěrou, velkou důvěrou v něj, že jsem v dobrých rukou. Požádala jsem Víctora, abych mohla natočit toto svědectví, protože můj zážitek byl velmi silný. Něco se ve mně stalo, nevím co, ale cítím se velmi spokojená, jsem klidná. Nechala jsem hodně zátěží, které mi nepatří a které cítím, že nesu už dlouho, a navíc nejsou moje. Šlo to velmi rychle a také cítím, že během těchto dvou hodin [Vādma] terapie jsi mi ušetřil nějakých 30 psychologických terapií nebo já nevím, vážně cítím, že jsem ze sebe dostala hodně věcí. Na rozdíl od toho, že bys odcházela a přemýšlela o všem, na čem jsi pracovala, je to naopak, cítím, že už nemusím tolik přemýšlet, protože je to vyřešené, je to hotové, moje opakující se myšlenky jsou teď někde jinde a díky tomu se cítím mnohem lehčí. Byl to zážitek [Vādma], který mě vyvedl, jako bych ze sebe vystoupila a v jiném prostoru bych si vyřešila všechna svá témata a vrátila se zpátky do sebe. Jako kdyby někde chodil kvantový dvojník a ty se zase vrátíš a řekneš si: dobře, jsem tady, jsem teď a na tomto místě. V prvních úrovních jsem cítila jako hluk v hlavě, jako bych se ocitla na místě, kde bylo strašně moc lidí, slyšela jsem děti, smích dětí, jak si hrají, spoustu lidí, jak si mezi sebou povídají, a já byla velmi spokojená. Ani jsem jim neviděla do tváří, jen jsem to slyšela, a to je to, co jsem cítila, ale cítila jsem, že jsem jako v, no, říkala jsem ti, jako v ášramu, jako v kapsli, v něčem dutém, protože se ty prostory tak ozývaly, taková byla akustika toho místa. Cítila jsem mír a klid. Pak se úroveň postupně zvyšovala a ten hluk v hlavě z tolika lidí odcházel, odcházel, odcházel […], až jsem byla čím dál víc sama se sebou, a to mi dalo velký mír, velký klid. Jsem člověk, který je rád sám, i když jsem velmi společenská, moc ráda jsem sama se sebou a o samotě. Svou samotu objímám, užívám si ji, a je to něco, co mnoha lidem dělá velké potíže, ale mně dává mír být sama se sebou. Má takové přístroje, jako vestu, ve které jsem měla pocit, jako bych byla ve vodě, jako smyslový zážitek, jako by ta voda přišla ke mně a zase odešla, a zase přišla a odešla, a tenhle pocit se sluchátky a s lampou mě velmi rychle zavedl na místa, kde jsem se propojila sama se sebou a se vším, jako by se mi utáhly šrouby, tedy myšlenky, urovnala jsem si je, což je také těžké, mít pořádek v tak hektickém, tak chaotickém životě, v tom smyslu, že jsi máma, ale taky musíš pracovat, ale taky máš rodinu, máš syna a chceš stihnout všechno, co stihnout musíš, za jediný den, je to těžké, a najednou nést všechnu tu zátěž, která se hromadí dny, měsíci, roky, časem, je těžké ji někde odložit a nadechnout se a vrátit se k sobě, ne? To si odnáším, jsem velmi spokojená, odcházím ve velkém míru, pro mě to byl zážitek, který vám doporučuji, pokud budete mít příležitost, prožít s Víctorem, ještě si povíme, jak jsem se cítila, protože také cítím, že možná mám nějaký úkol, nebo se mi během těchto dní bude něco dít, povím to Víctorovi, ale prozatím to byl pro mě velmi obohacující zážitek, z místa míru, žádného ega, nula ega, nula ega, a velmi, eh, bez pocitu, že tě někdo soudí, ne? To je velmi důležité, protože se můžeš úplně osvobodit, a navíc mu ani nemusíš vyprávět, co se ti děje, prostě se to děje uvnitř tebe, a to je velmi důležité. A děkuji. Děkuji.

SVĚDECTVÍ ARLETH
TERÁN
bez očekávání pro
Originál (španělština)
Mira, Víctor, pues yo la verdad es que me quise venir sin expectativas para no saber a lo que venía. La verdad es que él tiene una lámpara que te pone, que es una lámpara que te hace que la glándula pineal se descalcifique, ¿no? O por lo menos despierte. Y hay una música, es como un tema muy sensorial realmente la [Vādma] experiencia, con muchas luces, yo vi muchas fracciones de colores fosforescentes, cambiaban todo el tiempo de color y de dirección hacia todos lados, pero eso me permitió como conectar mucho conmigo, con mi yo superior, digamos, y como hacer como, quitarme los juicios, ¿no? Los juicios que tengo hacia mí misma y hacia otras personas. Este espacio como de reconexión, de perdonar, pero también el hecho de perdonarme, que yo creo que era un poco más importante eso. Me conecté con la lámpara y con los audífonos, me conecté con... Yo sentí con mi linaje generacional, o sea, tanto femenino como masculino, y muy chistoso porque cuando se acabó la lámpara lo primero que trabajamos después fue eso, pero así lo tenía como muy reciente, entonces para mí fue muy fácil conectar con eso. Víctor te va llevando de una manera magnífica. Me sentí como si te conociera de mucho tiempo, o sea, como con mucha confianza, mucha confianza en él, en que estoy en buenas manos. Yo le pedí a Víctor hacer este testimonio porque mi experiencia fue muy fuerte. Hay algo que no sé qué pasó en mí, pero me siento muy contenta, estoy tranquila. Dejé como muchas cargas que no me pertenecen y que siento que vengo cargando desde hace mucho tiempo y que no son mías además. Entonces fue muy rápido y también siento que en estas dos horas de [Vādma] terapia, como que me ahorraste 30 terapias psicológicas o qué sé yo, o sea, de verdad siento que saqué muchas cosas. Al contrario de irte pensando todo lo que trabajaste, es al revés, como que siento que ya no tengo que pensar tanto porque ya está resuelto, como que ya está hecho, como que ya mis pensamientos recurrentes están en otro sitio en este momento y eso me hace sentir como mucho más ligerita. Fue una [Vādma] experiencia que me sacó como si me hubiera salido de mí y en otro espacio como hubiera arreglado todos mis temas y hubiera regresado a mí. Como si un doble cuántico por ahí anduviera y otra vez regresas y dices, ok, estoy aquí, estoy ahora y en este lugar. Los primeros niveles fue así como de, sentía como un barullo en mi cabeza, como que me había ido a un lugar donde había muchísima gente, escuchaba niños, las risas de los niños como jugando, como mucha gente platicando entre ellos y yo muy contenta. Ni siquiera les veía los rostros, nada más escuchaba eso y como que eso es lo que yo sentía, pero sentía que estaba como en una, pues te decía que como en un ashram, como en una cápsula, como en un algo cóncavo, porque los huecos así se escuchaban, como la acústica del lugar así era. Sentí una, una, como una paz y una tranquilidad. Después fue subiendo como el nivel y cada vez el barullo que sentía en mi cabeza de tanta gente se fue, se fue, se fue, se fue, se fue, se fue, hasta que cada vez estaba yo más conmigo misma y eso me dio mucha paz, me dio mucha tranquilidad. Soy una persona a la que le gusta mucho estar sola, aunque soy muy sociable, amo mucho el estar conmigo misma y estar sola. Mi soledad la abrazo, la, la, la gozo y, y es algo que a mucha gente le cuesta mucho trabajo, pero a mí me da, me da paz estar conmigo mismo. Tiene unos aparatos de, como un chaleco que sentía yo como si estuviera en el agua, como esta, como experiencia sensorial, como si el agua viniera a mí y se fuera y otra vez y se fuera y como, como esta sensación con los oídos y con la lámpara, me llevó a lugares, este, que muy rápido donde conecté conmigo y con todos los, como que se me ajustaron las tuercas, o sea, los pensamientos, los ordené, que también es difícil tener orden en, en una vida tan, tan movida, tan, tan caótica, en el sentido de que eres mamá, pero también tienes que trabajar, pero también tienes una familia, tienes un hijo, y quieres cumplir con todo lo que tienes que cumplir en un, en un solo día, es difícil, y, y de repente, como llevar toda esa carga que se va acumulando con los días, con los meses, con los años, con el tiempo, es difícil como dejarla en un lugar y, y respirar y volver a ti, ¿no? Esto es lo que me llevo, me quedo muy contenta, me voy muy en paz, para mí fue una experiencia que les invito a que si tienen oportunidad la puedan vivir con Víctor, ya platicaremos después cómo me he sentido, porque también siento como que a lo mejor tengo una tarea, o un, algo me irá pasando durante el transcurso de estos días, ya lo platicaré con Víctor, pero por lo pronto fue una experiencia muy enriquecedora para mí, y desde un lugar de, de paz, de no ego, cero ego, cero ego, y, y de, de mucha, eh, sin sentirte juzgado, ¿no? Eso, eso es bien importante, porque puedes llegar a liberarte completamente, y que además ni siquiera necesitas contarle lo que te pasa, simplemente sucede dentro de ti, que eso es muy importante. Y gracias. Gracias.

TESTIMONIO ARLETH
TERÁN
sin expectativas para

Zdroj a důkaz

Zveřejněno
2026-07-09 07:19 UTC
Praktik
Víctor Hugo Argüelles Mora · Certifikovaný praktik Vādma od května 2026

Další recenze: Víctor Hugo Argüelles Mora