„Nevím, co by bylo, kdyby se tohle nestalo. Nejsem si jistý, jak dlouho bych ještě takhle pokračoval s tím, jak jsem se cítil.“

Upřímně, byl jsem na tom opravdu špatně. Cítil jsem se velmi sebevražedně a už to trvalo několik let. Hodně mě bolelo tělo. Měl jsem hlavu úplně zamlženou. Připadalo mi, že všechno je beznadějné. Víš, můj nervový systém byl pořád tak nějak v režimu boj, nebo útěk. A já jsem prostě nevěděl, co dělat. Byl jsem opravdu, opravdu, já nevím, mám pocit, že mě to v jistém smyslu zachránilo, protože nevím, co by bylo, kdyby se tohle nestalo. Nejsem si jistý, jak dlouho bych ještě takhle pokračoval s tím, jak jsem se cítil. Takže to opravdu, víš, já jsem prostě nemohl uvěřit tomu, jak jsem tam vešel jako vlastně jen zlomená schránka muže, který se to snaží skrýt. A pak jsem z toho vyšel na druhé straně s pocitem, že jsem skoro znovu novorozeně, nebo malý kluk, který je prostě šťastný, směje se a užívá si to, plný radosti, plný naprosté krásy, tak nadšený a zvídavý, zatímco já jsem předtím ztratil zájem úplně o všechno. A já jsem tam tak nějak šel s tím, že doufám, že tohle něco udělá, protože jestli ne, nevím, kde skončím a co budu dělat. Opravdu mě už nebavilo cítit se tak, jak jsem se cítil. A myslím, že si někdy neuvědomíš, jak špatné věci jsou, protože jimi procházíš. A až když se něco opravdu radikálně změní, řekneš si: páni, to byly fakt strašně hnusné, příšerné, zasrané časy. A mám, víš, mám pocit, že mám v hlavě jasněji. Bolest ze zad, z kolen a z nohou zmizela. A normálně mám hodně bolesti. Spadl jsem z koně, když mi bylo asi 12, a hodně jsem si ublížil na zádech. A tu bolest jsem měl vždycky, celý život, chodím tak nějak ztuhle a necvičím tolik, kolik bych mohl. Neběhám. Nedělám spoustu věcí, protože mě bolí záda, víš. A pamatuju si, jak jsem tam seděl, zatímco Clayton dokončoval sezení [Vādma] se zbytkem skupiny. A bylo to, já nevím, třeba 20 minut. Normálně už po 10 minutách mám v nohou mravenčení. A já jsem tam jen seděl tak šťastný, tak spokojený, bez bolesti, bez ničeho, prostě radostný. Nenacházel jsem nic, co by ve mně opravdu, víš, vyvolalo pocit, že chci zářit nebo tak něco. Víš, byl jsem prostě tak ztracený a v depresi a všechno mi připadalo beznadějné, víš. Jo, prostě to bylo hrozné. Bylo to hrozné. Opravdu bylo. Dnes jsem o tom mluvil s kamarádem a úplně jsem se zhroutil. Protože si pamatuju, jaké to bylo, víš, a teď, když se mnou mluví, říkají: jsi úplně jiný. Jsi jako jiný člověk. V tu chvíli, víš, jsem pořád tak nějak vypadával a choval se, víš, dřív jsem působil nezaujatě, ale moje pozornost, prostě jsem nedokázal udržet pozornost. Začal jsem myslet na jiné věci, víš, když jsem se snažil lidi poslouchat. Myslí si, že jsem hrubý, protože nedokážu být kurva v přítomném okamžiku. A přitom myslím na tolik dalších věcí, že mě to opravdu ovlivňuje mezi lidmi. A oni mají takový dojem, že jako co je s ním? Jako, on je prostě... Byl jsem pořád nervózní. Byl jsem pořád úzkostný, necítil jsem se dost dobrý, pořád jsem se kvůli věcem soužil. Jo, prostě to bylo hrozné. A když jsem se z toho dostal na druhou stranu, mám pocit, že jsem dostal novou šanci na život. Všechno je jako obnovené, víš, a nemohl bych být šťastnější. Opravdu nemůžu uvěřit, jak jinak se cítím. Jako, je to úplně jiný člověk. Je to prostě celý [Vādma] reset. Je to dobře pojmenované, protože to opravdu funguje. Opravdu to člověka resetuje. A není to žádná esoterika. Je to nejúžasnější věc, která se mi kdy stala. A tohle je jako druhý den. A já jsem prostě, jsem šťastnější, než jsem byl už dlouho. Jako, uvědomil jsem si, jak nešťastné a nestabilní bylo moje duševní zdraví. Jako, bylo to tak minimálně 10, 15 let. A najednou to bylo, jako bych se probudil, víš, z černého mraku. A zase vidím slunce. Cítím všechno. Jsem muzikant. Začal jsem hrát na kytaru. A říkal jsem si, jako, zní to úžasně. Je to opravdu skvělý pocit. A já si to prostě moc užívám. Bylo to jako ve 13, když jsem s tím začínal. Takže, no, když jsem o tom poprvé slyšel, byl jsem na vážkách, víš. A já jsem, nikdy jsem nic takového neviděl. Moje máma byla vlastně duchovní léčitelka, dělala reiki a spoustu různých věcí. Ale nic z toho nebylo tak do hloubky a tak důkladné, ve smyslu dostat z tebe, víš, věci, které už nepotřebuješ. Víš, máme v sobě spoustu bolesti a traumat, která s námi prošla léty. Ale je to tak, že ta lekce tam pořád je, víš, ale už z ní necítíš tu energii. Takže jsem tak nadšený, víš, na zbytek života, víš. Ale už po dvou dnech si říkám, páni, tohle je nějaké hluboké, úžasné, víš. Nevím, jak to vysvětlit. Myslím, že to opravdu nejde vysvětlit, dokud to nezažiješ, víš. Jako i když jsem na to poprvé přišel, říkal jsem si, je tohle nějaká esoterika? Co to je? Co to je? Kdo je ten Clayton? Cože? Že mi resetuje nervový systém a zase mi bude líp? Dobře, tak o čem to tady mluvíme, víš. Ale on to absolutně dokázal a úplně mě to ohromilo. A všichni ostatní v místnosti a všichni kolem nás byli jako, páni, víš. A jsou to nejlépe utracené peníze, jaké jsem kdy za své zdraví dal, a za své duševní zdraví zdaleka. A jsou to nejlépe utracené peníze, jaké jsem kdy za své zdraví dal, a za své duševní zdraví. A já jsem jako, páni, jsem tak nadšený. A já jsem jako, páni.